U příležitosti šestého výročí dosud posledního vystoupení Foo Fighters v České republice připomínáme dobový report, který na tehdejším webu vyšel den poté.
Foo Fighters rozsvítili pražskou O2 arenu i s hostem v zádech
Do třetice všeho dobrého? Nepochybně. Koncert, na který jsme se těšili od jeho oznámení letos v únoru, přinesl vynikající atmosféru, pestrý setlist i účast frontmana postpunkové skupiny Killing Joke. Foo’s nejprve zvládli své vystoupení v maďarské Budapest Aréně, načež prakticky okamžitě vyrazili vstříc letištní ploše a kurzu metropole České republiky.
Krátce po půl osmé naladila pomalu se zaplňující vysočanskou halu nejprve energií překypující formace Red Fang. Metalisté z oregonského Portlandu zvědavé diváctvo pohltili bohatou směsicí své punkmetalové tvorby, která se ukázala být výbornou (a pozitivně kvitovanou) průpravou pro velmi dlouhou rockovou noc. Sami Foo Fighters si totiž pro Česko nachystali rovnou dvě hodiny a čtyřicet minut rozsáhlou porci skladeb – s osvědčenými hity, hned několika novinkami i jedním velkým překvapením navíc.
Foo Fighters @ O2 arena, Praha, CZE (27. 6. 2017)
My se ještě neznáme ..
První výbuch radosti napříč arénou nastal ve chvíli, kdy na potemnělé pódium poprvé vystoupal Dave Grohl. “Měli bychom to dneska pojmout takhle: Pojďme předstírat, jako že jsme u vás ještě nevystupovali,” přivítal se frontman se čtrnácti tisícovkami přítomných. “Proto mi dovolte, abych se vám představil.. Jmenuji se Dave, jak se máte? Rád vás poznávám. Zpívám v kapele jménem Foo Fighters, se kterou už jsme pohromadě dvaadvacet let. Asi víte, co to znamená .. máme opravdu pořádnou hromadu skladeb. Dnešní večer bychom měli zahájit společně. Pokud byste si se mnou chtěli zazpívat, tohle je ideální příležitost.” Zajisté, úvod s Times Like These si poslušní diváci zapěli s nadšenou chutí. Exploze radosti číslo dvě pak následovala po příchodu zbytku skupiny, jež se svým šéfem v čele přepnula zpočátku poklidnou verzi písně na provedení známé ze studiového alba.
Přesně v takovém tempu, jak jej nastavil závěr prvotního klenotu, se pokračovalo i dále. Názorná ukázka schopnosti All My Life změnit prostor pod scénou v jednu velkou, rozpumpovanou vřavu, nemilosrdně zaúřadovala před Learn to Fly, na níž naopak navázal pražským publikem živě dosud neslyšený singl z předposlední desky – Something From Nothing. Bezprostřední reakce znalého davu dala jednoznačně najevo, že ani novější tvorba kapely není místním posluchačům lhostejná. A skvostná The Pretender? Lepší odměna za burácivý ohlas na předešlý titul snad ani nemohla přijít.
Jeden borec vedle druhého
Obligátní představovačka jednotlivých členů Foo’s nabídla v porovnání s dalšími již odehranými zastávkami až štědrý mix cover verzí, v čele s vtipně přetextovanou Money (v originále od Pink Floyd). Původní slova nahradilo konstatování, jak moc velkým drsňákem je basák Nate Mendel. Také na osbourneovskou Crazy Train v podání Chrise Shifletta byla radost pohledět – kytarista opět dokázal jak výbornou technikou hry disponuje. Největšího aplausu se však nakonec stejně dočkal za bicími se krčící Taylor Hawkins, který následně předvedenou Cold Day In the Sun neváhal věnovat svému parťákovi za hlavním mikrofonem.
Jako velký přínos pro všeobecné veselí napříč O2 arenou lze s klidem označit zařazení většího počtu písní z jedinečné Wasting Light. První dvě zástupkyně nejúspěšnější desky v historii kapely, Walk s These Days, uvítal rykot hned s počátečními tóny. “Jak je? Jste v pohodě?” ptal se Dave hlediště na startu druhé jmenované skladby, načež ujistil jednoho z diváků na tribuně po své levé straně, že rozhodně nebude tolerovat jeho pasivní přístup. “Dávám si na tebe bacha, zmetku. Když ty budeš sedět, sednu si i já,” bavil zbytek haly. Takový zážitek dotyčný pozorovatel asi úplně nepředpokládal. Otázkou je, zda by vydržel jen nehybně zírat také při jednom z vrcholů koncertu – všemi sborově zazpívanou My Hero.
Servírovala se i s povděkem přijatá raritka, jež v průběhu aktuálního turné kapely celkem najisto okupuje předváděné setlisty. Ani Praha nebyla během Skin and Bones ochuzena o povedené klávesové sólo od teprve nedávno oficiálně oznámené součásti Foo’s, Ramiho Jaffeeho.
Dvojnásobný pohled na ‘Concrete and Gold’
Rychlý sled kousků White Limo (její zařazení velmi potěšilo), Arlandria a Rope, jakožto dalších tří reprezentantů sedmé studiovky, zůstal předvojem pro album, které si v celé své kráse budeme moci poslechnout až v polovině září. V programu koncertu jsme jeho stopy mohli poprvé zaznamenat díky La Dee Da, o něco později pak došlo také na nadupanou Run. “Víte co, někdy je to opravdu složité, když někam přijedete a tam vám dají k dispozici dvě hodiny čistého času,” nastiňoval Grohl fanouškům možné limity probíhající show, aby se s nimi vzápětí shodl, že v případě Prahy nic podobného nehrozí.
Naplno to všem hodlal demonstrovat s Monkey Wrench, během níž potemnělá O2 arena nabídla, za pomoci mobilních přístrojů diváků, elektrizující světelnou show. Ta kapelu zaujala natolik, že si ji hned po skončení koncertu neváhala vystavit na svém Instagramu.
Obdobně kouzelné chvilky si celá hala ještě jednou odnesla při Wheels. “Zkoušíme vám zahrát tolik písní, kolik jenom stihneme. Máme jich ale asi sto padesát. Zatím jsme u osmnácté, čili nám zbývá nějakých dvě stě dvacet dva kousků,” předvedl Grohl na její úvod velmi zajímavé počty. “Tuhle skladbu jsme začali hrát opět po nějaké době. Je to fajn způsob, jak si společně zazpívat, než dojde na loučení. Tak daleko ale zatím nejsme,” ujišťoval. Publikum jej zase vzápětí přesvědčilo, že hlavní město České republiky by nemělo v budoucích koncertních plánech Foo’s chybět ani do budoucna.
Kam to sakra odchází ..?
Ačkoliv s průběhem předešlé položky programu Dave tvrdil opak, poslední “předpřídavkovou” náloží se měla stát již jednou zmiňovaná Run. Jakmile zazněly poslední tóny singlu z Concrete and Gold, Grohl rychle zamával do hlediště a vydal se vstříc zákulisí. Zbytek kapely tím však očividně rozhodil natolik, že v první moment zůstala stát na svých místech a čekala, jestli náhodou nejde jen o nějakou spontánní improvizaci. Inu, nešlo. Po krátké poradě všech zúčastněných v přítmí pódia se totiž ukázalo, že zpěvák jaksi pozapomněl na ještě jeden řádek připraveného rozpisu – This Is a Call. Formace z vzniklé situace ale nedělala žádnou vědu, v nášupu se nakonec rozhodla pokračovat bez jakékoliv přestávky a rovnou na něj navázala i největší překvapení večera.
Winnebago z před pěti lety vystřídala speciální návštěva
Dave Grohl totiž na scénu zničehonic přizval Jaze Colemana, zpěváka a frontmana postpunkové britské sestavy Killing Joke. “Tenhle chlápek mi naprosto změnil život,” popisoval Dave. “Killing Joke mají ty nejkrásnější písně a Jaz ten nejúžasnější hlas, který však zní takhle,” dodal spolu s názornou ukázkou vše prozrazujícího řevu. Jako bychom to neznali od Foo Fighters, že ano? Jednoznačnou inspirací se ostatně nejvýraznější tvář vystoupení ani nijak netajila: “Oceňte jej, prosím, pořádným potleskem, protože kdyby jeho nebylo …”
Neočekávané spojení poté aréně pochopitelně předvedlo Requiem, tedy předělávku, jíž známe už z dob vydání singlu skladby Everlong (právě tento cover se v roce 1997 objevil na jeho tehdejší B straně).
Závan blížícího se závěru už však byl přesto více než patrný. Obzvlášť poté, co byl dav konfrontován s Best of You a zdůrazněnou výzvou “zpívejte to tak hlasitě, jak jen dokážete”. Přesně takové momenty, jako hromadný chorál ‘oh-oh-oh’ chyběly pražskému návratu Foo Fighters před pěti lety.
Tak zase příště!
Následovala další rozlučka a… další moment uvědomění. Dave Grohl se znovu zarazil, varovně zdvihl prst a se slovy “málem bych zapomněl”, pokynul kolegům, že je zapotřebí splnit ještě jednu povinnost. “Moc vám všem děkujeme, že jste na nás přišli. Víte, nejsme zrovna dvakrát profesionální rockovou skupinou, ale když hrajeme náš set, rád nad ním přemýšlím jako o vzájemném spojení mezi námi a vámi, jako o společné párty na kterou máme několik hodin. Vy víte, že se k vám vždycky vrátíme. Vždycky. Pokaždé. Děkujeme vám i Jazovi. Bylo to skvělé. Na viděnou příště,” rozloučil se definitivně a naposledy hrábnul do strun kvůli Everlong.
Řádky výše možná popisují většinu proběhlého vystoupení, i přesto ale nezahrnují zcela vše – bezprostředními momentkami byla pražská zastávka Foo Fighters doslova prošpikovaná. V kombinaci se setlistem bez hluchých míst, mnohem výraznější odezvou od (o daleko více) zaplněné O2 areny a naprosto bezchybnému představení hlavních hvězd, jsme byli svědkem opravdu mimořádné noci. Noci, kterou jen těžko kdy vymažeme z našich srdcí.
